Všechno se zrychluje, doba se mění. Nestíhám ,nestačím, já to prostě nestačím. Nesnídám, nesvačím, já to prostě nestačím.
Pryč jsou ty časy, když jsem před dvanácti lety pro Pavla alias Kořalu, jako dělník začal makat . To jemu vděčím za spousta , i za to že nás s Jirkou Lautnerem v dělnické profesi zaučil a do vejškařské branže zasvětil . Jeho hesla znějí mi v hlavě dokola, jo,to byla tenkrát bezstarostná doba. Na kvalitě tenkrát tolik se nelpělo, na otázky jak ? většinou zazněla z jeho úst odpověď “namrdej to tam, namrdej to tam ať už jdem do prdele, ať můžem fakturovat “. Jo to byla tenkrát překrásná doba, to Pavel nás naučil, že Pondělí a Pátky se nedělá. To že v Pondělí je přece člověk ještě utahanej ze skal, a v Pátek zas člověk brzo do skal pospíchá, takže v tý práci v tyhlety dny ,stejně se hovno udělá. Jo to je vše pravda, zkušenost z praxe, Pavlova moudra.
Dneska se náklady ,rapidně zvyšují, to aby jsme si tohodle světa, co nejvíc užili, jde to hodně ztěžka, vždycky se zabrzdit. Bouchaj se hodiny,a honěj kšefty, všechno je dneska , krutě víc na lokty.
Samá norma, a samá vyhláška, bezpečnost práce, dneska je nade vše. Každej je borec, každej je nejvíc, až zmizej kámoši, už nebudu chtít bejt nadále dělníkem, bez nich se z týhletý profese, prdel vytratí.
Děkujem Jirko Nováku, za tvojí vrtačku, s ní nejsme alespoň, dělníci ve skalách. Ta vrtá díry ,pro nový borháky, docela sama.
A tak dvanáct let dělníkem, mě lecos naučilo, a třeba i to, že peníze jsou vždycky ,až na prvním místě. A když se pak nahrnou kšefty, zůstanem nadlouho bez lezení. A pak když odpolko, náhle se uvolní, tak kam Majkle kampak, na otočku narychlo zalízt.
Lézt se dá všude, skal je i v Praze mrtě, ale my chceme především, především a hlavně, za stavby rychle, do krásné přírody.
Nejrychlejší skály, nejrychlejš na písky, po dálnici, do Příhraz a nebo na Drábky. Hlavně že zůstanou, v hlavě barevný obrázky.
Malinkej restík, nádherná trhlina, s nádherným názvem Sen, Sen na Pierot, hustej kousek od Petra, od Petra Slaniny. Poprvé pod ní, stál jsem s místňákem, S místňákem Václavem. No kuráž chyběla, a tak proběhla ,nádherná Manekýna.
O pár let později, zas nějaký odpolko po práci, stojíme pod ní , s Párkem , s Petrem Horkým. Tentokrát nás z lákala, nádherná hrana na pravo od ní, a v prvním kruhu smyčka pořád vězí. A tak tedy hurá do ní. Nádherná hrana od neznámého autora a v ní desítkový kroky, dáme ji prozatím, pracovní název Hotová hrana. Třeba se ozve její autor, s názvem vlastním.
A teď tedy po letech, po letech zas, pod Snem, no teď už musím. Několik odskoků, odskoků do písku, cvakat se musí až z nadlezu ,z nadlezu ze žáby, kroky jsou jasný. Výlez už je po chytech, lehce přisolených.
Majkl se pouští, do Hotový hrany, najít chyty a stupy, první průstup nejobtížnější. Na RP ho potom už snadno pouští. A Majkl hodnotí číslem, 9- frankenjurských jistých, obtížnost kroků srovnatelná s cestou Vzpomínka na minulost z Tisý.
Za chvíli překvápko, dorážej kluci z AIXu, taky ji vylízt. Snadno ji Andrej, s Jirkou a Honzou prostoupí.
Jirous dokonce OS flash. 9- Jurských ,6C fr.b., desítkový kroky ,ale Fackovací panák RP 9b v Labáku je těžší. Andrej OS flash 9- jurských, no prostě 9c s desítkovými kroky a Honza tvrdí to samý. No tak tedy 9c/10a asi bude přesný.
Jirous to točil na mobil, tak díky mu, díky…………….
Společně potom, chytaj mi zádíčka, já jdu na Sen, hop nebo trop, poslední pokus. Neb na rukách vznikají, červená kolečka, krvavá, bolavá. Jdu na max, užasný lezení, avšak ve Snu mě zastaví, ve výlezu ulomený spoďák. Bylo to znamení, že některé Sny, měli by zůstat asi jen sny. K večeru alespoň ,ještě s Andrejem nakouknem, do cesty Velký kulový RP 10b. Fantastický kroky v perfektní skále, Kuba Cicvárek ji tam nedávno poslal na RP. Je to Pan lezec, ale to se ví.
Andrej si zas nedávno málem připsal 11 v Hlubočepech, ale těsně pod slaňákem , zastavila ho , usmeklá noha, či udrolená šupina. Jen skála ví, jak to má být.
Její autor, Pepa Sulke, prej odspodu jí navrtal, tak to je tedy , husarský kousek říkám vám. A teď vrtá na Srbsku, přes Berounku na proti lomu Alkazar. Názvy cest i čísla prej na skálu tam napsal, z nejtěžší cestou Pegas, čistá devítka. Mlha už jí dal toprope, prej atletická, silová. Jirka Lautner jede zas na vlně, Pegase na OS fl. a teď v Juře přidal Reisenslalom Direkt za 10 na RP. Tak ať je vlna pořádně dlouhá, Kuba Hlaváček pokračuje v odškrtávaní desítek a víš na písku, tentokrát Last minute a Amores Peros. Tak držíme palce ať to škrtá dál a s přáním po práci legraci, ať jsme ve skalách co nejčastěji.
Téma: June 23rd, 2009
Pěkný!Hlavně ten začátek mě pobavil.A ten Sen-krásná a hustá lajna,kdysi sem si ji prohlížel.Ať to leze.
ty jsi basnik a poeta to koukam
Tak hrana je starý projekt navrtaný od Milana Zedníka s názvem Hrana Pierotů a tímto se mu omlouváme za sundání smyčky, ale byla tam dlouho, tak děkujem za pochopení ahoj Tomajda.
Tome, mám uplne spotené brušká. Ešte dva dni musí moja ruka pevne zvierať ráčnu velkosti 24 a potom …
Ty me ale umis rozesmat, super clanek. ozvi se az pojedes treba do labaku tome. makam ted v ustí a pracovní doba : jak se mi chce. namrdam to tam jindy.