pátek 5. února 2021

NÁRODNÍ BOHATSTVÍ

Národní bohatství




Společnost se okolo mě začíná formovat takovou rychlostí, že

mně to začíná děsit. A touha

po potlačení rozdílů a individualit stává se podstatou lidského bytí. Tyhle stránky nebyly stvořeny k diskusím. Tyhle stránky stejně tak jako naše cesty vznikly a vznikají pouze k rozptýlení. Protože dokuď má každej z nás doma co žrát, a neztrácí blízký, nemá co řešit.


Jíra a Zelený zázrak , kultovní Zelená brďka.

V návalu emocí lidi se zaslepí a nevidí, a když zaměstnanec nazve mně specialistou na Zelené brďky, poznám, že našich cest asi moc nelez. Konkrétní cesta , konkrétní jištění , konkrétní problém, jinak už podobný nálepky nebudu řešit.





Jak na to...............

Jen malý návod, jak jsem to dělal v mých začátcích, když jištění bylo tuze vysoko a cvaknout ho, příliš nebezpečný.



Pavel Henke

No nic, Pavel říkal že kruhů má mraky a že není chudý. Tradičního sponzora pomalu střídá , sponzor nový. Který naštěstí , nic neřeší. A najednom krásným místě , má s parkem domluvený , povolený , nádherný linky…………Zelenobílý brďky.

A protože s náma tentokrát byla Dana Kadlecová, můžu Vás lákati fotoseriálkem, z  brďky.


Pod brďkou Hraběnkou.



Pavel na cestě k prvnímu kruhu svého starého projektu........






Už jen pár cenťáčků dát levou na balkon a v tom jsem smek, neb nejsem Špek. Ale tenkrát v Ostrově , jak Špek smek VIIc , a já nesmek. Kdybych měl co, hned bych smek

Master neprošel . Naštěstí jsem stih dotočit třistašedesátku a neurazit si hlavu , jen trochu nohu. Takže Vás zatím, budu prudit i dál.



Pád přes hranu ....



Na Hraběnce. foto : Dana Kadlecová




Na Hraběnce. foto : Dana Kadlecová

Tak zas žádnej pomník, zas sprostej modernistickej žebřík. No já si ten pomník , snad nikdy neudělám.







No doprčic, ještě před chvilkou jsem se drbal na hlavě , že zmrvil jsem klasickou věž, modernistickým žebříkem, a teď ? Ještě že tu je…………

Poslední pohled do údolí a ač další brďka, z našeho pohledu jsou všecky tyhle daný linky naším společným , Národním bohatstvím za X.






Děkuji závěrem Daně za to neskutečný kvantum fotek , za tu páradní dokumentaci. Děkuji Pavle za to , že vždycky Víš kam pro nevšední zážitky. Za ty nekonečně dlouhý vteřiny, hlavně při tý třistašedesátce ,mám ještě teď úplně živý.

To že můžem poznávat svět , nová místa , nové směry, nové kroky ,nové země , nové i známé lidi,  to je dar . Pavel Henke mi tenkrát  nechtěl něco říct , nechtěl mi prej vzít iluzi. Ani nic říkat nemusel, člověk na všechno přijde časem , stejně i sám…………………..



A na závěr mi nedá ještě vyštrachat starší videjko, abych opět připomněl , že Zelený brďky měli rádi i takový Velikáni jako Pavel a Zdeněk Weingartl. Tenkrát chtěli správci skal vytloukat kratší cesty než dvacet metrů. Tak jsme šli s Pejtou na Číhadlo, abych jim otevřel oči………….tenkrát se diskutovalo o Proč nové cesty ? Vždyť je jich v Labáku dost……………………..navěky.














10 reakcí na “NÁRODNÍ BOHATSTVÍ”

  1. Ahoj Tomíku!
    Vaše dohady ohledně bh od Hudy sportu a pohled na nové cesty je čistě vaše věc.Jen by mě zajímalo co dělám správce Levého břehu a Pavouk Pravého břehu, kdy jsme ti zrušili nebo chtěli zrušit tvůj prvovýstup, že měl pod 20m? Pravidlo je pro všechny stejný nové cesty na masívy budou nad 10m a na tom jsme se shodli i lezci a prvovýstupci.

  2. Údolní Hraběnka je špica!
    Tohle je to lezení, co má duši…

  3. Krásný držky! A ta druhá tlama, čelem do údolí ( lano snad není v rozkroku) .. taková držka by si zasloužila video! )ůplnej Jump film to mohl bejt..

  4. Krásná linka a ta stěna vlevo od hrany vypadá úžasně.

  5. Jendo za Vaší éry už je Číhadlo přece zakázaný, psal jsem tenkrát a myslel Vaše předchůdce. Jinak s Hudy sportem žádný dohady nejsou , ze éry Karla byla dohoda sto bh. na rok. Momentálně chtějí cesty pro širokou veřejnost, a jak už jsem psal, v tom je odborník Pájka. Já budu jako vždy, dělat cesty pro sebe a své kámoše. S podporou svojí a mých kámošů. Politika do lezení nepatří.

  6. Tomajdo tak tohle čistej adrenalin-krásný fotky! A koukám, že lidi asi nemaj co dělat tak řešej tvoje cesty-jednou to budou kultovky! Nechápu v čem je problém…? Líbí nelíbí jdu dál a co? Továrna na prvovýstupy přece jede a nenam pochyb, že by nejela dál a to přeci go. Už se těšim až se zase stavim u tebe v Labáku na lince..Takže se drž. Cao

  7. Dáte,bomba.Nedáte,koupíme.Líbí,vylez to.Nelíbí,tak jdi jinam,ale hlavně nepůčujte..atd.
    Výroba-se nikdy nezastaví cha chá!!!!

  8. Tome bezva článek a na kecy nedej. Jeď si to svoje a uvidíš že ty cesty se vždycky polezou a lidi to oceněj. Já tomu věřim. Ty fotky ze Zázraku a Salta sou boží, to je dobrej archívek :) A co se tohohle tvýho posledního zářezu týče.. co si člověk může víc přát než takovouhle famózní linku.. gratuluju a tiše závidim.

  9. Ahoj Tomajdo
    S těma výstupama to máme stejné. Pro sebe, pro kámoše…a jestli dohromady tvoříme i širokou veřejnost, tak i pro ni. Pomníky tě nebaví stejně jako mě, takže žádnej rozdíl. Jedno je jisté od borhákodárců jsem si do svý kaše kecat nikdy nenechal a nenechám. Jediné co po mě chtějí je za cestu protokol a to i jako lempl kousnu. Jsem rád že to takhle s Hudym funguje je to jeho dobrá vůle. Až nebude zavedem borhákovný 3,- kačky za hák 5,-Kč za slaňák pro členy čhs samozdřejmě sleva… Hilti zdar

  10. Na to klucí, že dostáváte bh od Hudy sportu, již léta letoucí, tak ostatní prvovýstupci v Labském údolí jsi jištění prostě kupují, jen o tom, tak dlouze a intezivně nepíšou, tak se měj te naši vyvolení v Labském údolí.

TŘI SESTRY A PERLY DUBSKÝCH SKAL

 


Tři sestry a perly Dubských skal












Ve středu bylo deštivý počasí a tak převislý masív mezi Poseidonem a Sahulou byl pro nás perfektní volbou, a tak mohla vzniknout nová pěkná linka na nový masív Tři sestry, cesta s názvem Synové výčepu RP 10b, ať tu není Sahula sám.

V údolní stěně od 1.bh vlevo  a sředem stěny přes 4.bh na vrchol. Nad třetím bh lehce zleva, nejtežší krok je trochu skok, klíčový udržet kejvnutí těla. No na fotkách tu můžete vidět Davida, jak si samojištěn zkouší nástupový bouldřík.






No trochu jsem se rozepsal, tak jen že o víkendu jsme se jeli  podívat do Dubských skal, protože ještě jsem tu nikdy nelez, a to je velká mezera . Z nám je už od dob prvních dvanáctek na písku od M. Čermáka, z vyprávění, bohužel už tam asi nejsou. Ale je tu pár těžkých cest, který určítě stojej za to. Lezení je většinou hned u auta nebo do pěti minut.  Hranol-Srdcová dáma RP 9c (M.a M.Coubalové)  , Srázová stěna-Olinčina cesta RP 9c (K.Vondrouš a V.Svítek), Litoměřická věž - Šílený tanec RP 9b-c (R.Brt,K.Bělina a L. Matějíčková) a na Wendyšova stěna -Ivan Jirous RP 9a od J.Koláře.  Určitě jich bude víc ,ale tohle jsou fakt docela pecky v pěkný skále.

Tom

4 reakcí na “TŘI SESTRY A PERLY DUBSKÝCH SKAL”

  1. Pěkný Tome že si vyjel na strouhanku do Dubskejch :), ta Olinčina cesta a Šilenej tanec (Break dance) jsou opravdu tříhvězdičkový cesty v pěkný skále. Někdy zkus i od Prcase Haitingra 10a na Žlutý stěně ve Svojkově (pěkná pevná skála narozdíl od sračkoidní cesty vlevo - Rotpunkt, co si tam minulej rok lezl). Dá se říct, že to je taková trilogie strouhanky, haha :).

  2. Chtel bych poprosit, nemate nekdo blizsi ifo o tech top prascich od M. Cermaka? Nejsem lovec senzaci a ani bych na pripadny prelez nemel, ale rad bych se na to mrknul…

  3. Bohužel nemáme, ale myslím že bylo vše vytlučeno což je škoda, taky bych je rád viděl. Kdysi něco zkoušel Ála a říkal že docela pěkný,je to ale už hrozně dávno, zkus se zeptat jeho na http://www.zlobastream.cz.

  4. Haitinger pecka, ale škoda že se to tak špiní od toho naplavenýho svinstva , málem mě to odradilo. Pod vrstvou soli a prachu nádherná skála, nádherný kroky, hlavně ten výlezový ,nad posledním. Škoda že se u nás neleze víc, po pár velkých slejvácích to bude zas to samý. Potěšil mě zápis v knížce od Bobuláče po RP přelezu v roce 92 Haitinger RP 10a-b je 9/9+ UIAA , tak to jsme se moc nesekli v srovnání klasifikace u cest v tabulkách…..

TŘINÁCTÁ KOMNATA FERYHO AMPÉRA RP IXa

 


Třináctá komnata Feryho Ampéra


Jak v jednom komentáři Martin alias Červajs                                                              


psal, pivu říkal kapalina , nechodilo se na

pivo ale doplňovat kapalina…………………..

Začnu možná blbě, ale zrovna Martinovi musím poděkovat za to , že mně přitáhl k Hudyho sportu, seznámil s Hudym a já dostal pak určitě větší motivaci, méně inhalovat po putikách a doplňovat kapaliny, a ve skalách míň času prokecat a víc času lízt.

A teď, když píšu tyhle řádky , proto , jak říkali Pavlovi , abychom se mohli ukazovat a chlubit na webu, a hledám pak na netu pár slov o klukovi co udělal spousta pěknejch cest, vidím Cervajs a hned ztrácím souvisloti , návaznost, motám se v myšlenkách, vzpomínkách a to jsem chtěl napsat jenom pár vět……..ehm , tak znova .

A tak jak jsem si naordinoval budu se flákat, my nemohlo vydržet, když Pavel měl sen, tam , kde vede Feryho Popeleční cesta,   chtěl Ferymu udělat pomníček já poznal tak nádhernou věž. Sokolskou .


Pavel a Třináctá komnata Feryho Ampéra RP IXa

A teď už vím zas o trochu jistějc, že v tý naší skalní říši je dost místa pro širokou veřejnost, tak i pro nás odpadlíky , co maj tuhlectu závislost , víc jako únik, možná právě před tou širokou veřejností…….

Pavel prostoupí přes solivě silovej převis, začínáme , ty naše prasečinky…….


Pavel a Třináctá komnata Feryho Ampéra RP IXa

Martin to jistí , neb nejsem si jistý……..


Martin , co hrozně rád a dlouze, liustuje, ve vrcholových knížkách. foto: Dana Kadlecová

Pavel to prasí se svejma sklíčkama , to se mu to zavrtává , když si do vočí nehází bordel……




Pavel a Třináctá komnata Feryho Ampéra RP IXa

Vytuním lezečku a můžu zas konečně, zas začít lítat…………….


Tuning foto : Dana Kadlecová

A protože nechci Pavlovi poškodit pověst a dobrý jméno, ( že se kamarádí s tím co používá ty PH neutrální sračky ) proto mi raději , jen pro teď vyrostlo , na prdeli tohlecto číro……….



Tuning foto : Dana Kadlecová


Tuning foto : Dana Kadlecová

A Martin má problémy dosáhnout do chytu,


Tuning foto : Dana Kadlecová

za odměmu můžu ho pomačkat , po jeho zadečku….


Tuning foto : Dana Kadlecová

S přáním Vám všem , ať si ty naše prdelky ve skalách můžeme užívat , všichni co nejdýl. A i když samozřejmně vím , že život nemusí bejt dlouhý , ale hlavně intenzivní přeci jenom opouštět ho předčasně , je většinou nejen pro ty nejbližší , poněkud smutný………

2 reakcí na “TŘINÁCTÁ KOMNATA FERYHO AMPÉRA RP IXa”

  1. čo to máš Tome s malíčkom? som mimo CZ tak niesom v obreze.

  2. Smolko ač nejsem voličem ODS , tak přesto po Hraběnce zmodral , ztloustnul a nechce se vohnout . Ale už se to lepší..

TURECKO, MERHABA

 


Turecko , Merhaba 



I´cannot believe, Czech in Al dag !A dlouze a důležitě si mě, Ondru a Filipa prohlíží jeden pán někde ,kde se cítíme trochu cizí. I’cannot bel

ieve, Czech in Al dag !

Tak tuhle větu několikrát z opakoval ředitel školy v Al dagu, který nám nabídl nocleh v jeho hotýlku po té,co jsme zjistili, že jsme na druhé straně pohoří Ala Daglar a do našeho údolí Cimbar vadisi se dostanem pouze pěšky přes vrchol Dermikazik. No našeho údolí. Původně jsme měli v plánu vyrazit na překrásnou věžičku Parmakay , na kterou vedou čtyři volně lezené cesty až do 7c.

Nebo Dermikazik, který svojí 650 metrů vysokou stěnou, s nejtěžší cestou od Loachera

a spol., přímo lákala zatlouct si do ní taky nějaký ten nejtík . Bohužel ale tyto nejkrásnější skvosty pro nás zůstali uzavřeny, protože i zde mají nově nesmyslná omezení , a to zní ,no bolts ! Takže můžem klidně překrásnou Parmakay rozmlátit skobami, ale nýt, prostě už ne.

Na různá nesmyslná omezení už jsme zvyklí, tak jako v adru borhaky ne, že tam byli vždycky kruhy. Tak to nám zas moc nevadí, když se jim tam líbí okruhované stěny , dáváme kruhy ,hlavně že můžem lézt nové směry, ale bez nýtů ty velké stěny ­? To je fakt skoro nemožný. Naštěstí nám zdejší horolezec nabídl alternativu , a to údolí Cimbar Vadisi , kde prý mají taky stěny až 650 metrů vysoké ,a můžem si tam prý boltovat jak chceme, stačí že odspodu .


No nic, a tak jsme teda teď a tady, v Al dagu strávili jeden příjemný večer, trochu se otrkali a něco o zdejší historii se dozvěděli a druhý den zpátky, přes Adanu konečně do vesničky Dermikazik .

Jeden den jsme tradičně průzkumu stěn věnovali, dlouhé směry tu sice měli, ale ty kompaktní ,strmé , ty co nás nejvíc zajímali, byli tak okolo 200 metrů maximálně vysoký. Do oka nám padla překrásná jížní stěna věže Muezzin. Nejen že byla nejblíž, ale především vypadala na těžký lezení v perfektní skále.





Nejlepší zázemí nám poskytla horolezecká chata Ordosu a strmá stěna nám nabídla skvělou zábavu na čtyři horké a slunné odpoledne.

4.9. První den ve stěně, s Ondrou hned vyletěl háček při tlučení druhého nýtu, štestí že jsme vyrazili bez vrtačky, Ondrův pád chytám tak tak dva metry nad zemí, rozbitá pata ,spálený ruce, mít vrtačku tak je po ní. Ulezem tak 70 metrů do 7a a natlučem tak 9 nýtů.


5.9.Standartní den ve stěně ,trochu toho vzrušení v háčkách, každý děláme délku.

6.9. Upal , úžeh ,únava a válení .

7.9.Perfektní skala, perfektní háčky ,kroky jasně daný, a pak dělám štand, tady už to přímo nejde. 


Ondra dává nýt do traverzu zprava, bude to epesní klička.

8.9.Ondra dokončuje kličku, za čtyři nýty, už je zase pěkně v lince, zase ve směru. Střídačka, na krásný bouldřík za děrky, dám nýt, trochu lámavý skály a pak už lehce na vrchol, jsme moc spokojený.



Kolik je na světě krásných míst , krásných stěn ,jasných linek ,super kroků, jako by to bylo všechno daný. Užíváme si zapadajícího slunce na vrcholu , pár fotek a rychle dolů. A teď už jenom lezení, už žádné tlučení.



10.9. Po odpočinku a dni jídla a narvaných břich jsme cestu na RP přelezli, bylo to trošku nervozní, tak to k tomu občas patří , teď už se smějeme a jsme zase spokojený. Ta cesta nás moc nadchla, skoro jako Boux ,vysoko nad zemí.

Ideální Rest day, výlet do Cappadocie ,moře věžiček v Goreme , kam busem přes Nigde ca za 3 hodiny dojedete. 


Trochu se opít, prastaré světnice si tu můžete prolézt, a potom zas na zpět, za velkým lákadlem Kazikly vadisi . A pak už jen řádíme , schybujem v převisech, zdejší konglomerát na pár dní lezení určitě stojí. 

Perfektní příroda , spíme v údolí , jsme tu sami.

15.9. Vyrážíme za naším posledním cílem v pohoří Ala Daglar a po čtyř hodinovým pochodu stojime pod Parmakkayou. Klasickou cestou se to dá s 80 metrovým lanem na dvě délky.




Nádherný vrchol, po pěkným lezení, tak jo ,paráda ,byli jsme tady a teď už chcem k moři, grilovaný kebaby a všechny ty dobroty. Ideální místo, Olympos, hodinu jízdy od Antalie. 



Ubytování v Kádir, horolezci za 15 lir, postel v dřevěný chatrči,a k tomu snídaně , večeře , celý den čaj a káva, internet , disko každý den a to vše gratis. Teplý moře, krásný cesty do 8c a super deepwatter soloing, jachta s člunem za 250 lir klidně 20 lidí a nebo 40 za osobu na člunu od Kádir. Navštívíme ještě povinně Geyikbayiri, nejlepší sportovní oblast Turecka, překrásný krápníky a hadi.

 Lidi tu jsou všude úplne skvělí ,pět týdnů v turecko nechutně uteklo, poslední pařba v Istambulu.

 MERHABA ISTAMBUL s náma zpívali ten večer všichni, rychlí start letadla, rychle to vstřebat, rychle zas zpět do reality.

Tomajda


PATAGONIE 2006

  Patagonie 2006                                                                                             J e 26. ledna, pět hodin odpole...