BORNEO - PRAVDIVÝ PŘÍBĚH
Možná je dobře se občas na všechno vykašlat.
Možná je dobře občas všechno pustit z hlavy.
Jediný , co je problém , jak často může být to občas,
pořád ještě dobře…………………….
Proč takovej úvod ? Je třeba se prásknout , je třeba se přiznat , že v tomhle případě , jsme něco zanedbali. No hlavně já , neb v poslední době jsou pro mně důležitý jenom dvě věci , kdy a kam jedem a nebo co půjdem vrtat . Pak už stačí , jen, že to baví nejen mně , ale hlavně ty okolo mně . Expedice Borneo byla něčím , co Ondru a Fida nadchlo. A když je nadšení, víc mně nezajímá, jen to ,kdy jedem , a abych byl zdráv a fit , až vrátím se z Indie a pojedem zas dál, do další tramtarie, ať nemám pocit, že svůj čas tady jen ubíjím, ať mám pocit, že pořád něco se děje ………………….
A vlastně asi bych měl v první řadě poděkovat Ondrovi, že neměl čas napsat email jak slíbil, po kterým by jsme na Borneo, asi nikdy neodjeli. Bylo příjemný, že jsme tam jeli, trochu se zklamali, a mohli řešit, řešit něco, co možná nemělo mít žádný řešení………….tak konec krafání , končím s trapným úvodem ať přejdem k věci, k informacím a obrázkům, možná ten důvod, pro který všechno tohle to děláme, získat a předat informaci, to je to určitě jediný, co dává nám a jistým věcem, co děláme, určitý smysl…………
Členové expedice Borneo, byli občas, hodně kreativní………
2010
Petr Horký alias Párek
znám se sním od dětství , no jen od vidění, z chalupy v Radošicích. Tenkrát jsem s jeho bratránkem, do Starýho Smolivce ,na kole jezdil hrát tenis. Párek sedával u Kapličky před Jednotou, a s náma se nebavil. Tenkrát jsem netušil , že jednou budeme kámoši, co spolu budem se bavit a hlavně lízt, že jednou celej svět pro nás , bude tak malý……………..
Filip Martínek je kluk z Březnice , co na zádech má velkou jizvu a doma tři krásný ženský. A to ho nebrzdí, nic ho nebrzdí , sílu má jak Dolph Lungren a pro vše vždycky správně, správně nadšený , ve velkých stěnách z něj pomalu a jistě ,začíná , bejt , ostřílenej vlk….
Ondru Beneše představovat nemusím, ten co umí, má výsledky a je jenom kousíček, kousíček od toho, být jedním z nejlepších . Teď trochu platí daň , né finančnímu úřadu, ale o to horší. Ze svého přelezu Kingline, ho pobolívá prst. V Berhale se šetří, ale do stěny, prej, už bude to dobrý. Ví a je si jistý ……….
No a ten , koho představím naposled, nejen proto že jmenuje se Naděje, která , se ví, umírá vždy poslední. Sparťan z Letný, zkušený horolezec co má za sebou nespočet expedic , s Majklem mu kámošsky přezdíváme Vždy nespokojen…………, ale to platí jen v práci, tady , na Borneu to byl věčně spokojený Petr, Petr Naděje……………
A jsme kompletní , rozkoukání , nakoupení , škemrání u vstupu , škemrání na úřadech, jedeme do Berhali, neb jak už víte, pro lezení na Mt Kinabalu každý, každý musí mít speciální povolení. Připravte si deníčky , průkazky a topa cest, co jste vylezli . A jestli máte výsledky a celkem tak dva a půl tisíce korun na den , máte velkou šanci, si tu pod dohledem horských průvodců , mezi dvou sty turistů, co každý den v průměru na vrchol via feratou snadno chodí, bez nýtů si i zalízt…………………
A na tomhle místě , je pro nás velkou motivací , vytvořit něco , co bude lákat i další……………pardon, už jsem zas ironický, a to i při psaní…………..
Jedem radši do tý Berhali, přes SANDAKAN
lodí deset minut a jste v ráji, v ráji kde objevil jsem v sobě, ne lezeckou, ale loveckou vášeň………..Umlátit klackem kraba, Párek mi měl zazlí, ale určitě lepší, než si je v hospodě nechat, za živa vařit..A to masíčko na OHNI , prostě vynikající………….
Stěnou vedla jedna multipička, šest délek , který očividně kromě dvou prvních délek, nikdo nelez……
Náš OS pokus
končí u čtvrtého nýtu třetí délky, která v kuse mohla by být i deset bé, delikátní lezení v rytmu a za zvuku šílenýho techna.
Vžuuummmmmmmmm, sviiišť , švist , ťuk, to Fida na štandu jsem zase trefil, vžum , švist , švist , pád , občas i desítka a chuť o RP přelez nám definitivně vzala čtvrtá a pátá dýlka , kde už mi z pod nohou létaly šutry velikosti dětské hlavy. Poslední šestá už byl čistokrevnej jíl, jíl a bláto, u moře, na Borneu , u Sandakanu. Tak alespoň pro další zatracence ve ztracenám ráji odpadků, zombie a bejvalé kolonie lepry, nástin obtížnosti jednotlivých délek, stopadesáti lezeckých metrů, jak na SVOJKOVĚ 1. VIIIb 2. Xa 3. Xb ? 4. IXc 5. IXb 6. VIIc s Fidem tak uvažajem, o něčem, na co jsou informace, bohužel nedostupné…………
Náš sen o RP se vypařil , hlavně že zůstala, touha ,alespoň prostoupit, půjdem pak cvičit raději s klukama sportovky, je tam prej jedna hrana, co možná ani nejde, ale dá se oblézt komínkem.
Pět rajbásků na rozlez, špinavej převis , co zdá se , že bude fakt těžký a první cesta vlevo je skok co je pro kluky morfo krok , a dle Ondry krok co mohl by, z týhle cesty udělat možná i osm bé, bé francouzský.
A nebo Fidova varianta stěnkou zleva prej tak 7a………..
A stěnka co když se očistila, potom všechny pustila a dle kluků 7b či 7b+.
A poslední den pustil nás i morfo skok, našla se tam hnida, a kluci říkali , že to bude jistě minimálně 8a. Jsem štastný a mám radost, že něco končí a něco zas začne, kapitán co nedodrží svůj slib a pro nás nepřijede. Naštěstí přijeli kluci rybářský, co nás nazpět na pevninu odvezli. Všechno je v pořádku, všechno je vždy, tak jak má být a na Borneu je nám dobře, neb lidi tu jsou dobří, šťastný a krásný………..
Příroda je pro nás lehkým zklamáním, orangutani vypadají jak na opiátech a svět je všude na světě tak nevratně zničený, no proč používat to silný slovo, nebuď demagog, pouze tu člověk zanechává na věky svojí stopu, kde všude byl a jak žil. A příroda si naštěstí stejně vždycky pomůže sama, a alespoň máme pak tu svoji jistotu, a to svoje přesvědčení, tu chuť po sobě na skalách vždy zanechat vlastní , alespoň bílou stopu ………
Bylo nás pět, výlet za orangutany, fotka u největšího stromu Sabahu, jak nazývá se Malajská část ostrova Borneo, a kluci odlétají do Thajska, zůstáváme už jen ve třech, poslední šance v jednání s úřady, na kterou postupně ztrácíme motivaci, a v hlavě už máme náhradní plán, překrásný Dragon horns na Tioman ostrově……..
Jednání dopadlo tak jak dopadlo, na tři dny lezení za prachy a bez nýtů nemáme energii, máme motivaci dělat cesty, co mají alespoň trochu smysl. Jsme v polovině zájezdu a připraveni na další dobrodružství, další cestu do neznáma…………………
Tiung man, název pro ostrov se ujal dle ptáka Tiung (uměl mluvit prej líp než papoušek ), a každý měl svého Tiunga man- můj. Dnes už je ptáky obtížné prý vůbec spatřit. Vesnička Kampung mukut je pro nás výchozím bodem a zároveň místem , jaký stálo rozhodně zato navštívit.
Báječní lidi žijících ve vesničce s mešitou, hospůdkou a kavárnou na okraji jungle. Policajt , který má dle jeho slov prázdniny, neb prý Kampung mukut je místem, kde nemá žádnou práci a u kterého se musí horolezci nahlásit, když přijedou lízt. Prý jednou za čtyři měsíce někdo přijede, může lézt jednu ze tří cest na Nenek mukut,( Stará žena mnoha tváří ), říkají jí místní , vpravo od ní její muž, se kterým má čtyři děti, čtyři ostrůvky Renggic, co pořád brečí…, Tomok, prej hodnej kluk…………..Bahara, ten prej je pořád hladovej a Jakart, špatnej zlej kluk…………..vypráví Aisyah, co nezdraví nás dobrý den ale Salam , co prej znamená mír, a že nemáme při lezení na Nenek mukut mluvit sprostě , být pokorný a že nám bude držet palce, aby nás Stará žena mnoha tváří na svůj vrchol pustila.
Čeká nás průstup junglí , s hady co se zase, vůbec nebojí………….
Opice a lítající potvory, neprůstupnej bambus a každodení průtrže mračen, nám na kuráž moc nepřidávají……………………..
To je normální že tady vždycky takhle prší ? Ptám se Aisyah…
Jo, jo, vždycky když přijedou do Kampung mukut cizinci, takhle prší. Jinak ne, občas jenom mrholí…Tak tahleta odpověď, nás samozřejmně uklidní………………..
Razíme heslo musí mé lézt na onsight, tohle nemůžeme lézt znovu a v mokré skále často porostlé travinama a těžko říct čím vším, čtyři dny bojujeme s mokrou a tvrdou skálou, kde osadit nýt znamená zničit tři korunky a čtyřicet pět minut tlučení. Máme radost že konečně zase lezeme, ale z lezení jsme trochu viděšení, a občasné chytnutí za drn či křoví si rozhodujem počítat.
Nakonec se to podaří a my můžeme na chviličku stanout , na nádherným vrchole.
Ač asi nejlehčí cesta jakou jsme kdy udělali, po psychické stránce pro nás určitě jednou z těch nejtěžších. Jsme šťastný že to máme za sebou a že to dobře dopadlo. Šestý den na ostrově dokonce přestane pršet, a tak si můžem vychutnat RP přelez klíčové délky v suché skále, fotíme a točím Fidův přelez…………………
Ondra a klíčová délka na pohodu stylem flash…………….
Poslední večer , TOPO a ??
A pak přišel čas opustit další epizodu našich životů, a vydat se na proti poslední kapitole našich snů, představ a plánů, dle Fida kapitole z pekla v Kuala lumpur……..
A Fido se nespletl , bylo to peklo, pekelné koupání ve vlastním potu a hořící nohy v lezečkách, komáři a krutě přísná klasifikace, to všechno je lezení u Batu cave.
a v pět a třiceti stupních, v klouzavém vápně a hned první den krutě nás prověří, naštěstí na PP pak všechny pustí Go to hell 7a+ dle průvodce……..
Ondra v cestě Scorpion 6b+
pěkná rozlezovka
Podařilo se nám přelézt projekt, asi proto, že pro místní lezce menšího vzrůstu, ten krok, bude asi morfo…..
Tak za kolik ? 7cééé , Jen 7cééé a né aspoň 7céé + ? Můj kamarád, co to vrtal, chyt prej ani netečoval. Vypráví nám majitel bouldrovky v Kuala a co tu a dnes vyvez, za lezením kluka z Thajska a se Švédkou..
A protože to první den prošlo jenom na RK, můj oblíbenej styl co se prej bohužel nepočítá, protože tma přišla, zase hrozně rychle a na Zda už dolezli jsme ?, vůbec se nás neptala ….pracovně si projekt , pro nás, Červený kříž nazveme. A druhý den na RP, ať se to počítá, naštěstí to smázneme…………
Poslední den skotačíme v 8b, Ondra to bere vážně a končí hlavou dolů, škoda že jistím, a netočím…
A Fido ? Jak to všechno dopadlo, a co se do článku nevešlo, někdy bude na YouTube…………………
Téma: March 30th, 2010
Díky za ty prvky poskládané z haitingrovské mozaiky okořeněné psychodeliktem. To je pro místního železná opora, která vždy, jako kouzelný medikament, zahřeje na srdci :)
No kluci, gratuluju, že jste se v pořádku vrátili, viděli pěknej kus Světa, nabouchali alespoň “něco” a hlavně, že jste celí a zdraví!
Krása Tomajdo, pěkně jsi to popsal, dost často jsme na Vás s Párkem na Ton-Sai vzpomínali, jak se Vám daří :-)