Upřímnost je jednou z věcí, kterými se člověk posouvá na
vyšší duchovní úroveň. Věřím na reinkarnaci a vím, že jsem tady
už jednou žila v jiném těle. Moje bytost je tímhle současným světem
zklamaná. Neumíme spolu žít…..Dee Dee Bridgewater
( přední světová jazzová zpěvačka….zdroj REFLEX )
Mluví mi z duše , tenhle boulder sem v Hampi nevylez, ale jsem si stoprocentně jistej ,že tenkrát ve státech sem ho dal, tak mi to ani navadilo, no možná bylo to tím sluncem………..
Připadám si jak nýmand ,
když kazím většinu prvních pokusů v lehčích krocích, jak píše Jirka v Kalimdost , pocity máme asi všichni stejný. Ovšem otázku Proč vlastně lezu ? když sex, drogy a rockenroll mě baví mnohem víc, si pokládat nemusím. Neboť vím , že bez lezení bych se zbláznil, už bych byl prostě někdo jiný, magor a prevence je vždycky levnější ,než případná následná léčba……………..
Jen co překročím hranici s Německem, dva Meďouři věší se mi hned za prdel. Pak zrychlujou, předjížděj , zrychlujou, že by už skončila ta 110 ? Po pár kilometrech míjím stojící BMV v připojovacím pruhu, pak hned ty dva Meďoury úhledně srovnané na odpočívadle, a hned za nima přeškrtlá 110 v kolečku….aha….vítejte v Německu, ale dneska mě provokatéři z Kobry 11, nenachytali…..
Cremona , zelená , taliáni za mnou mačkaj klakson jak vzteklí , tak to zkusím, sem větší, ne nemám na to, brzdím, nemám na to způsobit hromadné neštěstí, v Itálii mají kluci na Harleykách absolutní přednost, hlavně na červený, asi proto, že jich bylo větší množství než malé, jo pocit nedoknutelnosti, když jsem členem smečky ……….
Janov, kotvící Titanik, město které mi tak nějak pocitově připomíná Varanase u Gangy. Až na ty černochy, no, je půl druhý ráno, postávající holky kroutí zadky a klopěj pánve do neuvěřitelných úhlů, sexy pohledy a stopujou jak o život. Já bych rád, ale mám sebou maminku………….tisíc kiláků od domova, a taková exotika.
Lezení ve FINALE
První den prší, druhý je chladný, ale pak už jen, pak už jen slunce, pro Itálii tak typický………
Na rozlez začít v sedm áčkách není nejšťastnější volba, bandasky jak hovado a ještě to bolí.
No 7c+ na první rozhodně nepustí, jedno by možná i pustilo, ale nějakej debil tu oblinu blbě čárknul. V Radical chic za 8a se utvrzuju, jak klasifikace v Labáku sedí, jsem rád že ho odbouldruju a 7b na OS je pro mě hranicí.
No sportovní lezec už ze mně ,nikdy nebude, v tom jsem si jistý………..a že se kouknu do nějakýho prásku , když už i Ála LEZE 8b+, no to by bylo marný koukání , a nejen pro to ,že jsem tu jen na pár dní……
Tenkrát v Hampi z Hampi byl Chris zklamanej,
Chris Core v Hampi
a mluvil o nejlepším boulderingu……………VARAZZE
A když už jsem v tom Finale, tak tohle to musím , taky vidět……………
VARAZZE
Nejlepší kámen ,Chriss nám ukazuje jak pod nástupem vadily kameny, co vlastnoručně sekáčem a kladivem odsekal, na ten v pravo musel přijet kamarád s kompresorem a zbíječkou. Není jednoduché otvírat bouldrové oblasti……………všude je vidět hromada práce, pobíhá s malou pilkou a snaží se aby kameny zas neukryla neprůstupná jungle, dnes neleze , včera prý zkoušel nějaký těžký projekt, dneska prý přijel jen chytat zádíčka kamaráda a ukazuje mi směry, kam mám se vydati hledati kameny ………………
zítra přijede Daniel Woods, vyzkoušet jeden z nejtěžších bouldrů na světě, Gioiu, svršky si může odložit hned naproti svatyně na jeden z několika připravených věšáčků, klacíčky ořezány, v jeskyňce zameteno, štafličky připraveny, vše je čistý a útulný. Večer ještě doráží Chrisův kamarád s motorovkou uříznout nebezpečný pahýl pod výlezem. Vše je připraveno…………Gioiu zkoušel už i Adam, prej vrátí se v listopadu, teď přijede Daniel, bude to určitě zážitek, jsem moc rád že jsme zrovna tady a teď , tady………….
Druhý den bouldruju a čekáme do tmy, bohužel Daniel ani Chris už nedorazí………….zřejmně nejsou podmínky, pravda je že teploty okolo dvaceti stupňů ve stíny, na ty nejtěžší věci na světě asi nejsou ideální……….
za dva dny vyzkouším snad všechny věci, že bych rád 7C, trochu se unáhlím, aspoň se ujistím , že moje síla je na nule , ale to stejně, dávno už vím ……
Nakonec si vážím jen toho, že všechny ty věci do 7A+ prošli na OS, pardon, PP ( první pokus )……
Z těch těžších, co by mohli jít , pro změnu utíkám , neboť se bojím , kdo vyzkouší, pochopí………..
S hlubokou úctou k Chrisovi mne nezbývá než konstatovat, že Varazze je tou nejnafouklejší bublinou ze všech bublin, o kterých jsem kdy slyšel. Pár krasných kamenů, a taky hodně vegetace. Největším pozitivem bych viděl , že i bez restday jsem mohl po lezení ve Finale dva dny lézt po na dotek moc příjemné skále ,bez hrozby prolezení bříšek, i když jsem vyzkoušel vše, co jsem viděl. Negativem bych viděl , že bez průvodce jste ztraceni, neb není vždy úplně jasný , jak se ty věci lezou, a SD start není vždy úplně SD start…….
Chriss nás posílá na nejúžasnější kámen , to ještě musíte vidět, že prej tři věci , 6C+, 7A+, 6C+…….tisíctřistapadesátmetrů dolů , deset metrů zpět, dvacet metrů z kopce od prej nejlepšího a nejoblíbenějšího sektoru ve Varaze, tam kde vede Gioia……..
Tenheten ,pokud se leze bez kamene vlevo i dole, přišel mi nejtěžší, ale i nejhezčí. Bouldrů s traverzovou variantou bylo tu pět, za kolik nevím sám , prošli všechny na PP , jinak bych řek , jak sem říkal, na lezení ve Varaze , chce to mít průvodce………
Nezbývá mi než konstatovat, že to je oblast spíš místního významu, ovšem,
s jedním z nejtěžších bouldrů na světě.
Ve Finale jsem si tak nějak nejen kvůli vegetaci připadal jak někde v jižní americe, ovšem ve Varaze jsem měl pocit, jak když bouldruju v Riu, pod cukrovou homolí…………..
Chrisůvhrad je krásný místo plné rozkvětlích květů,
a už jenom proto, že to je opravdu krásný místo, stojí Varazze ,třeba cestou do Finále, navštívit.
Ale Fontáč tu rozhodně nečekejte……..
ale opět jsem se přesvědčil o tom, že tak jako já mluvím o nejlepším lezení na světě o Labáku a Ádru, tak pro každýho místního, je nejlepší to jeho, doma, Varazze bych významem přirovnal k Petrovohradu………………..
Poslední zastávka ,starý dobrý ARCO
s pocitem právě prožitýho krásnýho rodinnýho výletu, jsem si zas uvědomil, jak moc se dnes věci zbytečně přeceňujou. Nesmíme zapomínat, že lezení je přece jen tréninkem na lezení v horách a o boulderingu ,se dřív ani nemluvilo, neb to byla gymnastická průprava bez psychického aspektu pro samotné lezení…
( V hlavě mi jedou dva zapytlený bouldry , za 7C a 7B+ ve Varazze , kdy výlezy volaly, pojď zlomit si záda. Jak nešťastně vzdával jsem kroky co šly, strachy. Jak moc sem chtěl, a moc se zas bál, pak vidím ty usměvavý chlapíky ve Finále, co plácaj mě po zádech , jednomu je prej osmdesát, jednomu sedmdesát, ten co to na ně práskne vypadá na šedesát a půl dne trávěj ve skalách, ve stěně pokřikujou, potom zas jódlujou, jo, tohle je přece ta pravá podstata lezení, kouknout se ze zhora nejen na u kol se třpitící prázdný flašky s mokem, co dělá dobrou náladu, ale hlavně proto, aby člověk nezapomněl, jak moc je to všude kol strašně moc úžasný. )
teď se zas těším , až budu s klukama, v tom našem Labáku ,vrtat a tu naší nejlepší světovou oblast, rozvíjet pomáhat…………………..
Žádné komentáře:
Okomentovat