18.1.2008 Moha bohulibě pěje, posilněn kořalkou, zde v zemi Aláha, bubny dutě duněj hotýlkem Panoramic. Párek se směje, Jíra mi podá cígo, bolí ho hlava, tak zase to předsevzetí letos nevyšlo. Ondra doleje mátový čaj. Jak krásně je na tom světě. Tak klucka, za rok, touhle dobou, Venezuela. Platí, plán máme dlouho, teď už je na cestě realita.
30.12.2008 Realita zase nakonec dopadla trochu jinak, Pára účast zrušil. No, naštěstí první oslovený Ján Smoleň s nadšením nabídku přijímá a tak teď, mezinárodní a nadnárodní partička lidiček, co ráda cestuje a hlavně leze sedí v letadle, ne ve skupině, trochu izolovaně . Dostává se mi nejlepšího místa u nouzového východu, nohy natažené, tak to je první třída. Vedle mě svatý muž, s obrázkem na krku muže jenž dlaně k nebi vzpíná. Poslouchá muziku a potichu zpívá. Na proti místo pro letušáka, dlouho a pečlivě rovná si svůj p. v kalhotech, když si s profesionální rutinou zapíná tříbodový bezpečnostní pás……, no zajímavé místo mám, typ jak z filmu. Letíme se společným cílem, pokusit se vytvořit novou cestu na Akopan, poznat novou zemi, nové lidi, něco nového zas prožít a to nejpodstatnější, užít si světa, dokud to jde .
11.1.2009 Byl to ten krásný den a strach byl zas zbytečný, jak je svazující a omezující, ale prostě k tomu všemu patří. Nejdřív jsem se bál komárů, nebyl jsem proti ničemu očkovaný, no ostatně tak jako vždycky. Teď mě nahlodali kluci, všichni očkováni proti všemu co se dalo. Leonardo mě ale hned uklidnil, podívej na moje lidi, všichni jsou zdraví. Bál jsem se hadů a pavouků, deště, porostlé skály, lámavé skály a volných šutrů. Nejdřív jsem měl obavy z tvrdé skály, kam pomalu nešel natlouct nýt a pak zase měké, kde nedržely. Že jich máme málo, že nevyjdem, tak čím pak to budem jistit. A pak to z člověka všechno spadne, ono se to povedlo, sedím na vršku, tak odevzdaný, ted už je zas všechno jedno, a ten strach o nýty, jak ten byl zbytečný. Nic není jistý, nic není jasný a to je dobře, miliony příběhů, nekonečné množství scenářů a konců, ten náš byl úspěšný a štastný. Cesta je hotová a je pro nás čest ji pojmenovat Indiánskou stezkou a věnovat ji všem indiánům, za všechny křivdy, za tvrdý život jaký žijou a jaký vždycky žili a věřím, že pořád budou na světě místa, kde budou moci žít tak jako vždycky žili. Co dodat k cestě. Prvních pět délek s nýty na dojištění kvalitní frendy a vklíněnce, vesměs se dá říct veselé sportovní lezení v dobré a bezpečné skále . Zbývající délky vyžadují důvěru k jištění ve skále, kde se odlamují chyty a kde je dobré mít zkušenosti s lezením klasik na hrubé skále, poslední délka tunel a komín, snadno a rychle jeskyňářem.
15.1.2009 Všechny délky jsme v kuse vylezli, no nakonec to bylo i docela snadný, no ve třetí délce v mokrých chytech jsem měl určitě hodně štěstí, no kluci zas pro změnu byli dobře připravení, no a hlavně v cestě nejsou žádný těžký kroky. Délky jsou více méně vyrovnaným lezením a obtíže spíše technické či vytrvalostní. No jeden příběh zas pomalu končí, osadu Dolní Žleb ukrytou v jungli jsme se zemí srovnali a do osady Yunek pomalu vyrazili. Plány se občas nedodrží, občas vznikne nějaké to drobné nedorozumění, a tak můj rychlý krok dopředu směrem k bouldrům mě odměnil. Poslední den v Grand Sabaně sám. Alespon jsem měl dost času k rozjímání a při pobíhání savanou při hlédání kluků jsem měl tu nejlepší možnost k průzkumu jednotlivých indiánských pěšinek, k čemuž bych jinak určitě nenašel motivaci. Odměnou mi byli pak nádherné scenérie zapadajícího slunce za Akopanem a za soumraku pro mě přišli indiáni z Yuneku, že prý na kluky čekám zbytečně, že jsou ve vesnici. No brodit řeku za šera, trochu stresík klacek oporou, před jistým koupáním mě ochránil. Štastné schledání s kamarády, všichni v pořádku, večeře se vaří, usměvavý náčelník Leonardo a totální klid. Jen brečící děti nám připomínají, že po deseti dnech v jungli jsme se opět vrátili zas mezi lidi.
18.1.2009 LAS PUERTAS DE MIRAFLORES Překrásný kus přírody, strávili jsme tu pět dní, plných a nádherných. NOEMI díky! Bez ní by to nebylo ono, každý den skvělá večeře, každé ráno skvělá káva a horké arepy. Každý den po lezení chlazené pivo, pij co hrdlo ráčí ! Celá rodina, báječný, nádherný lidi, na kraji vesnice, do skal tak čtvrt hoďky. Nádherný kaňon, né moc cest, ale všechny krásný. Pozor na ty první v pravo, na ty tři lehký, tam jen usmeklá noha snad Jíru ochránila před uštkutím. Naštěstí ho stihl varovat místní: “Tam, nahoře, jak jsou ty špinaví černí hadi a krápníky, v těch dírách u nich žijí nebezpeční hadi. Už několik horolezců uštkli a já sám jsem svého přítele do nemocnice musel odvézt” . Cesty do 8a, brutální projekt a asi nejtěžší 7c jaké jsem kdy lezl. Nádherné cesty v soutěsce až 100 metrů vysoké zaručující perfektní klima na lezení a skvělé koupání. Kondoři, ve větru poletující pavučiny a blechy , které se pod kůži zavrtávali a při dolování z kůže ven pěkně potrápili. Já si nechal 8a po dni odpočinku, OS pokus je jen jeden a je ten jediný spravedlivý, máš šanci , Jíra mě ujistil. Můj OS pokus byl ve znamení temna a ušlápnutí krápníku ve výlezu mě opět připomnělo, že jenom chtít nestačí, a že štěstí nemůže být nikdy dost pro všechny.
27.1.2009 DWS nad karibikem. Nejvíc !!! Nejplnější den, kousek od Purta la Cruz. Nádherné ostrůvky, zatím tři sektůrky, nával emocí. Při žádným druhu lezení jsem necítil takový nával. Rozbouřené moře, mokré ruce po každém pádu zaručují ,že to bude jen těžší a těžší. Už jen dostat se z moře zpět na skálu zaručuje vypětí a obtížnost se odvíjí od velikosti a použitého materiálu vašich trenek. Občas sem měl pocit že mají padesát kilo a to jsem měl surfařské jen s jednou kapsou. No nic, při pohledu pod sebe jsem si jen opakoval zlatej Ádr a musim děkovat za to, že jsem si nevyzkoušel pád z míst, kde jsem se bál. Nejtěžší cestu jakou jsme lezli byla tak 7a+ ale dejte si to OS solo že ano. Projekt který jsme neúspěšně zkoušeli měl klíčové místo pět metrů nad mořem, čistá radost, holá zábava, ale bez známky zlepšení rychle omrzí. No schodli jsme se 7c+ určitě, bez možnosti nacvičit. No samotný návrat na pevninu byl nakonec větším dobrodružstvím než samotné lezení, no prostě moře je živel, a pro nás, pozemský krysy zdá se neovladatelný.
28.1.2009 Churreron u Puerta la Cruz, oblast místního významu, no ale hlavně že lezem. Okolo dvaceti cest do 6c+ s jedním projektem, který přestal být projektem, jeden těžký krok, no Francisko tam měl tak tři. Proč to nepřeskočit, když to jde…. Radost z lezení kazí snad jen vědomí, že kávu si tady určitě nedáme, že to je místo věru nebezpečné. Taxi tam, taxi zpět, prohlížet okolí lze jen z okénka taxika.
29.1.2009 Margarita - co dodat, windsurfařů ráj. Pro nás, co to neumíme, neskutečná dřina. Fouká, vlny, ježci, drama. Honza a Jirka z Dejvic nám pujčují surfa a věnují svůj čas, rychlokurs a ted už jen zkoušení, díky jim, jejich rady byli pro nás moc cený. Windsurfařský talent v sobě neobjevujem i přesto se třetí den trochu v křeči svezeme.
6. a 7.2.2009 Lezení v Carracasu, určitě nejlepší oblast ve městě jakou jsem kdy viděl, bouldrové cesty, oklouzané nohy, jak silové. Spousta bouldrů, cesty do 8b+, občerstvení a toalety přímo pod skálou, neskutečně milí horolezci a neskutečně krásná horolezkyně. Tak kdy zase přijedete? Těžko se řiká, že asi už nikdy, krčíme rameny, nevíme, no kdo z nás je prorokem. Tolik zemí, tolik míst kde musíme být, kam musíme jet. Vrátit se sem, máme proč, za ty dva dny jsme stihli vylézt spoustu cest a nejvíc 7c, 8a které jsme zkoušeli nám tu zbude pro příště. Ani jsme nestihli společně popít, koncerty na podporu Cháveze znějí městem do rána, my dnes, ubrečeného a mlhavého dne 8.2.2009 z tohodle příběhu odlétáme, příběhu Caracasu, Venezuely a hlavně Cháveze. Si es Si ! Viva revolucion, viva socialismus. Svět je nepoučitelný………….
16.2.2009 Chávez vyhrál ! Sms od Ondry, tak je to v prdeli , pro tuhle zemi , pro ty krásný a hodný lidi , které jsme měli tu čest potkat a poznat a kteří do poslední chvíle určitě věřili. Ten taxikář, co věřil určitě nejvíc, co řikal že Chávez je kurva a že to jde s Venezuelou od deseti k pěti. Určitě se dneska opije do němoty, to, aby zapomněl a možná, že od dnešního dne bude pít každý den. Protože za levnou naftu si nikdo svobodu nekoupí a on to věděl nejlíp. Aspoň že mu Chávez dá levnej rum a to všem, tak je i spousta určitě moc spokojených, neb podle toho co jsme viděli, flaška rumu v ruce, móda, modla, rozhodně každý víkend v ruce každýho chlapa. Ach jo, chtěl jsem psát o Venezuele, o tý krásný zemi, o tom jak do osady Yunek létá letadlo jen dvakrát do roka, a jak by byl náčelník Leonardo moc rád, kdyby by to bylo častěji. Jak moc rád provádí lezce, možná že to je i jejich jediný příjem, pro něj i pro všechny. Jak nádherná příroda, skály, moře, jídlo, pití, ženy, lidi v téhle zemi lákají. A jen pro ten sen, lepšího života ? Těch čtyřicet procent žíjících ve favelách na hranici chudoby v Caracasu, kde zemře za víkend šedesát obětí loupežného přepadení, bída zatemní mozek, každý chce věřit, je snažší věřit. Z favel určitě volili všichni. Vivat revolucion na úkor svobody. Vivat Cuba, gringo go home. Chávez je king.
Tak snad jen v kostce. Venezuela ač nás všichni strašili rozhodně na nebezpečnou zem nevypadá. Určitě je lepší věřit průvodcům. Přesto jsme se za šest týdnů nesetkali s jediným projevem násilí, nebo ohrožení. Opatrnost na prvním místě se v této zemi rozhodně předpokládá. První otázka, kolik? Kolik to stálo? Letenka do Caracasu z Prahy okolo 28 000 Kč, náklady na našich šest týdnů 25 000 Kč na osobu, když nebudete šetřit. Letadlo do Yuneku stojí 480 USD pro 4 osoby (vtěsná se pět osob). Trajekt na Margaritu cca 30 USD, nejdražší jízdenka na autobus Bolivar- Sta Elena cca 15 USD, nejdražší hotel na Margaritě 15 USD, půjčení windsurfu na Margaritě 60 USD, cena lodi (pro 8 lidí) s posádkou na DWS 80 USD na den, flaška rumu 5 USD, pivko 0,5 USD. Empanada (plněná kapsička čím chcete) cca 1 USD, Arepa (plněná kapsička z kukuřičné mouky narvaná masem nebo čím chcete) ca 2 USD a holky cca 25 USD (neověřeno). Ceny platné při směně na ulici, při oficiálním kurzu vše dvakrát až třikrát dražší. Zájemci o DWS kontaktujte srdečného MANUEL FRANCISCO CORONEL L LANES z Barcelony, který vám jistě rád se vším pomůže a podá určitě i aktuální informace i cenné rady. Zatím mluví bohužel jen španělsky, ale jeho rodina mu s překladem do angličtiny mile ráda pomůže. Bratr i sestra hovoří anglicky a bydlejí s maminkou, která nám připravovala s úsměvem arepy nejméně pět dní. Díky jim, za noclech, za všechno, za vřelé přijetí. MANUELFCORONEL1000@HOTMAIL.COM, TEL: 0416-48 39 593 nebo 0281-27 11 750. Další průvodce hlavně pro Carracas : Alejandro “Zorro” Nava, mail: alejzorro@gmail.com, tel:0414 254 1135
Tomajda
Mnohem více fotek můžeze shlédnou zde v galerii.
Další článek, fotky a videa zde
Zajímavé odkazy:
http://www.colectivovertical.com/
http://www.climbingvenezuela.com/
TémaFebruary 16th, 2009
No, musela to být opravdu paráda. Čundr, jak má být..
tomajdo, ty umiš potěšit procítěným článkem. Umíš mě v myšlenkách vytáhnout od počítače na druhý konec zeměkoule a ochutnat atmosféru tak živě jako kdybych tam byl taky…pralesní vlhko, prtavý indiáni, úplně si to z tvého vyprávění umím představit, když tvé zážitky naroubuju na své vzpomínky z Thajsku…
Všechny ty venezuelský články byly fakt pěkný. Neumím si to představit - smolit to po večerech na zájezdu… Smekám. Nemáte ty svoje výjezdy jako semináře tvůrčího psaní? (Smolo asi přednáší.)
FANTASTICKÉ!!! Som uchvátený… Čo všetko dokáže ľudská vôľa hnaná túžbou podporená vedomosťami a skúsenosťami… Úžasné - len tak ďalej. Per aspera ad astra. Držím vám všetkým palce…
Super stránka! Milujem vás a fandím vám!!!
Venezuela, to je moje (až na toho Huga, Huga Cháveza)… :-) Chlapci-kluci-hošani, klobúk dolu, čo ste tam dokázali. Len tak ďalej!